Pokud mluvíme o ÄlovÄ›ku, pak krásu máme spojenu pÅ™edevším s ženami. PrávÄ› ty se totiž velmi Äasto snaží o to, aby vypadaly co nejlépe. Zde se pak můžeme ptát, proÄ jim na to vlastnÄ› tak moc záleží. Z jakého důvodu je pro nÄ› jejich vzhled tak důležitý?

 

SamozÅ™ejmÄ› v tomto ohledu se nejedná o žádnou novinku. Záznamy o používání nejrůznÄ›jších zkrášlujících přípravků u žen máme již z prvních civilizací, a je velmi dobÅ™e možné, že i v pravÄ›ku nosily například nejrůznÄ›jší ozdoby, aby vylepÅ¡ily svou vizáž. Z toho je tedy jasné, že se jedná o vÄ›c, která byla pro lidstvo velmi důležitá. Ale proÄ?

 

 

JednoduÅ¡e Å™eÄeno, jde o hledání partnera. Nesmíme zapomenout, jak moc záleží na prvním dojmu. I kdybyste si s daným ÄlovÄ›kem sebelépe sedla, pokud jej nezaujmete a on si vás nevÅ¡imne, pak máte zkrátka smůlu. A jedinou z mála možností, jak pozornost pÅ™ilákat, je právÄ› vzhled.

 

To vÅ¡ak není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Musíme si totiž uvÄ›domit, že o naprosto stejnou vÄ›c se snaží také prakticky vÅ¡echny ostatní ženy. Jde tedy v podstatÄ› o boj, kdy se snažíme trumfnout jedna druhou. ProÄ je to ale tak důležité pro ženy, které již partnera mají?

 

 

Hned z nÄ›kolika důvodů. Tím prvním samozÅ™ejmÄ› je, že si jej chtÄ›jí udržet. Mají v podstatÄ› strach, že jim odejde za jinou, lépe vypadající ženou. Proto chtÄ›jí být stále co nejreprezentativnÄ›jší, aby toto nebezpeÄí pokud možno zmírnily.

 

Dále jim také dává dobrý pocit vědě, že jsou stále žádoucí partie. To má kořeny opět v minulosti, kdy muži mnohdy zahynuli na lovu, a žena si tak musela hledat nového partnera. Není tedy divu, že i v případě, že nějakého měla, chtěla vypadat co nejlépe. Nikdo totiž neví, co se může stát.

 

Je to v dneÅ¡ní dobÄ› zbyteÄné? OdpovÄ›Ä zní, že ne. Pokud chceme najít partnera, pak musíme jeho pozornost nejprve pÅ™ilákat, a vzhled je nástroj, který k tomu máme k dispozici. A ten se nikam neztratí.

Všichni víme, že některé věci lze objektivně změřit, zatímco jiné jsou čistě subjektivní. Mezi ty druhé patří bezesporu krása. Na tom se shodneme snad všichni, neboť není tajemstvím, že každý z nás má jiný vkus. To znamená mimo jiné i to, že se každému líbí něco jiného.

 

Avšak možná vás překvapí, že toto pravidlo neplatí univerzálně. Jsou věci, které považují za krásné prakticky všichni lidé, bez ohledu na věk, sociální postavení či zemi původu. A to je zajímavé, neboť právě krása by měla patřit k těm nejsubjektivnějším věcem každého člověka.

 

 

Když se však podíváme na to, co nám připadá krásné, zjistíme, že k tomu vždy existuje dobrý důvod. Typickým příkladem mohou být fotografie mláďat nejrůznějších zvířat. Ta považuje za krásná a roztomilá naprostá většina z nás, ale proč?

 

Jednoduše proto, že v nás probouzí naše rodičovské instinkty. Naprostá většina mláďat má společné rysy – relativně velkou, kulatou hlavu, velké čelo a velké oči. To samozřejmě platí i o těch lidských, a právě ty nám, aniž si to uvědomujeme, ty zvířecí připomínají. Vyvolávají v nás zkrátka stejný pocit, jako kdybychom se dívali na fotografii vlastního dítěte, byť samozřejmě v menším rozsahu.

 

 

To samé platí i u dospělých zvířat, kdy záleží také na barevné kombinaci. My lidé preferujeme silně kontrastní barvy, proto se nám líbí například pandy, kosatky či zebry. Naproti tomu z pochopitelných důvodů máme vrozenou nedůvěru k těm kamuflážním, jako například špinavě zelená.

 

Je tedy jasné, že ačkoliv mozek každého z nás je jiný, máme jako lidé dostatek společných instinktů, abychom mohli některé věci považovat prakticky za univerzálně krásné, a to jak v přírodě, tak i v umění. Stačí jen, když bude ona věc dobře působit na naše základní instinkty.

 

To samozřejmě umělci velmi dobře vědí, a podle toho se také zařizují, i když i zde samozřejmě existují výjimky. Jak dobře se jim to ale povede není vždy předem jasné.