Bazén se dnes stal naprosto běžnou součástí našich zahrad. Mnozí z nás tak dobře vědí, jaký problém je udržovat vodu v něm v čistotě. Není tedy divu, že se snažíme jejímu zašpinění zabránit všemi možnými prostředky. A jedním z těch, které se využívají stále častěji, je i podchozí zastřešení bazénu.
To se od toho klasického liší především tím, že je mnohem vyšší. Není tedy nutné, aby se odklápělo pokaždé, když se jde někdo koupat. Díky tomu nehrozí, že právě během koupání zavane vítr do vody nejrůznější nečistoty.
Je však potřeba si říci, že zde najdeme i několik nevýhod. Tou první je samozřejmě skleníkový efekt. Jednoduše řečeno, pokud budeme mít zastřešení neustále zatažené, k čemuž nás právě tento typ v podstatě ponouká, bude pod ním zvláště v letních dnech velmi horko, podobně jako ve skleníku. Jistě, bude to mimo jiné znamenat, že voda bude teplejší, avšak díky tomu se v ní také zároveň neochladíme. Navíc onen přechod do ještě většího vedra může působit špatně na osoby se srdečními obtížemi.
Dále je tu fakt, že takovéto podmínky nahrávají růstu řas a sinic, které naopak horké, dusné prostředí a stojatou vodu, která není nikdy čeřena větrem, vyhledávají. Bude tedy nutné si pořídit mnohem lepší a silnější filtrační zařízení a používat i více chemikálií, abychom jej udrželi v dostatečné čistotě.
Zapomenout nesmíme ani na otázku vzduchu. Ten se totiž velmi snadno vydýchá, zvláště pokud skutečně plaveme, což je na kyslík náročná činnost, při které musíme dýchat skutečně zhluboka. Pokud nás je navíc v bazénu víc, pak velmi snadno může dojít k tomu, že jej tam bude nedostatek. A to může vést k vážným problémům, neboť omdlít v bazénu znamená značné riziko utopení.
Proto bychom se měli řádně zamyslet nad tím, zda zastřešení skutečně potřebujeme, a pokud ano, jak jej budeme využívat. Jde tu totiž bez nadsázky o naše zdraví.
