Je-li zapotřebí oplotit pozemek, máme několik možností. Můžeme si například zvolit kamennou nebo cihlovou zeď nebo betonový plot, ale tyto řešení nebývají nejlevnější. Počítejme tu s částkami v desítkách až stovkách tisíc korun. Chcete-li naopak ušetřit a dát přednost levným plotům, je stále dobrou volbou osvědčené drátěné pletivo. O jeho přednostech není nutné příliš diskutovat, protože jsou celkem jasné.

Přijatelná cena – pletivo pořídíte výrazně levněji, než vyzdívanou stavební konstrukci. Stačí-li vám pouze symbolický plot, kde vám nezáleží na soukromí, je pletivo ideální volbou. Ne každý si může dovolit vyhazovat peníze oknem a právě pletivo by vám mohlo být v tomto směru nápomocné.

Rychlá výstavba – ploty z drátěného pletiva se staví celkem rychle, postačí pouze zabetonovat kovové trubky do země nebo je případně vsadit do betonového soklu a pak už se jen natahuje opěrný drát a na něj se kotví pletivo. Jestliže chcete mít zahradu oplocenou co nejdříve, bude pletivo vhodným partnerem.

Žádné nátěry – dříve se ocelové pletivo muselo natírat, pokud jste to neudělali, hrozilo napadení korozí a postupný rozpad. Dnes se pletiva potahují plastem, takže nátěry odpadají, což vám usnadní práci a zároveň prodlouží životnost výrobku. Prodávají se i plastem potažené plotové trubky, případně mohou být trubky pozinkované, ale ty je pak třeba natírat.

Dlouhá životnost – když už jsme u té životnosti, plastem potažená pletiva vám mohou sloužit desítky let, některé zdroje uvádí životnost až půl století. Plastem potažený drát odolává dešti, námraze, sněhu i UV záření a u dobře položeného plotu i velmi silnému větru. Drátěného pletiva se nemusíte příliš všímat, postačí jej tu a tam pouze očistit od prachu a jiných nečistot, je-li to zapotřebí. A pokud vám jej nějaký vandal nepoškodí, bude vám oplocení ke spokojenosti sloužit dlouhá léta.

Automobil je v dneÅ¡ní dobÄ› téměř nepostradatelný. Abych se pÅ™iznala, tak já osobnÄ› si nedokáži pÅ™edstavit, kdybych nemohla mít automobil. Já mám automobil asi už od svých osmnácti a nebo od svých devatenácti let. Už nevím, kdy pÅ™esnÄ›, ale vidÄ›la jsem, že Å™idiÄské oprávnÄ›ní bych si chtÄ›la udÄ›lat úplnÄ› co nejdříve. Jakmile budu plnoletá. Protože jsem také Å¡la o rok dříve do první třídy, takže jsem také dříve vychodila základní Å¡kolu. Také jsem mohla dříve chodit potom na uÄební obor a potom, když jsem udÄ›lala obor kuchaÅ™ Äíšník, Å¡la jsem ihned pracovat a Å¡etÅ™ila jsem peníze. VÅ¡echny peníze jsem Å¡etÅ™ila na Å™idiÄské oprávnÄ›ní a potom také na automobil.

Ani nevíte, jaké pÅ™ekvapení potom bylo, když mi k devatenáctým narozeninám babiÄka s dÄ›deÄkem pořídili auto! A Å™idiÄské oprávnÄ›ní jsem si udÄ›lala za své peníze a byla jsem na sebe hrdá, že jsem si dokázala takhle v mladém vÄ›ku naÅ¡etÅ™it tolik penÄ›z. A byla jsem pÅ™ekvapená, že jsem mÄ›la schované další peníze na automobil, který jsem si chtÄ›la koupit z bazaru. OvÅ¡em babiÄka s dÄ›deÄkem mÄ› pÅ™edbÄ›hli. Já jsem totiž zatím řídila obÄas mámino auto, které mi nÄ›kdy půjÄila, tÅ™eba když byla v práci pÅ™es den. ona dÄ›lala dvanáctky, tak mi právÄ› na ten den celý půjÄila automobil. Bylo to skvÄ›lé, takhle jsme si rozumÄ›ly a také jsme si takhle půjÄovaly automobil.

Nikdo s tím nemÄ›l nic Å¡patného v úmyslu. Vyhovovalo nám to, takže když mi potom babiÄka s dÄ›deÄkem dali automobil, Å¡tÄ›stím jsem breÄela. JeÅ¡tÄ› asi dva nebo tÅ™i dny, jsem tomu nemohla vůbec uvěřit. A to auto bylo úplnÄ› nové. Ze salonu. Muselo stát opravdu veliký balík penÄ›z. Od té doby, co už babiÄka s dÄ›deÄkem tady bohužel nejsou, tak stále na to vzpomínám. Automobil stále málo. Mám ho v garáži, i když už mám jiné auto. Bohužel se toho daru, toho prvního auta vůbec nedokážu vzdát, protože mám na to vzpomínky na babiÄku a dÄ›deÄka, i když tomu už je dvacet jedna let. 

A přece byste nenechali nádherné plody, které jste tak dlouhou dobu opečovávali a věnovali jim tolik času, přijít nazmar! Naopak, mít doma vlastnoručně vypěstovanou zeleninu s procesem, který jste mohli samostatně ovlivňovat v celém průběhu jejího růstu, je skvělé. Získáte totiž zdravou součást jídelníčku bez zbytečné chemie, a navíc se z ní díky mnoha způsobům uskladnění můžete radovat po celý rok. Pojďme se tedy podívat na ty nejoblíbenější – třeba je při další zeleninové úrodě využijete i vy! Zavařovat můžete nejen ovoce! Věděli jste, že i ze zeleniny si můžete připravit mnoho druhů pokrmů ve skleničkách, které se vám při práci v kuchyni budou hodit?

Ať už vsadíte na výrobu oblíbených čalamád, směsí pod maso, do omáček nebo se pustíte do výroby hlavně mezi dětmi oblíbeného domácího kečupu, chybu určitě neuděláte. A navíc, takovými dobrotami můžete při odchodu obdarovat i návštěvu. Za podomácku vyrobenou dobrotu vám totiž bude určitě vděčná. Pokud však zavařování není nic pro vás, existuje ještě jednodušší způsob uskladnění zeleniny – některé druhy totiž můžete vložit do mrazáku, kde si počkají na své další použití. A jestli se vám i toto zdá pořád zbytečně komplikované, zkuste plody jen uložit do přepravek na zeleninu, kde v dobrých podmínkách také po nějaký čas vydrží.

Některou zeleninu, a hlavně bylinky můžete samozřejmě i usušit a využít jako ochucovadlo do polévek a jiných pochutin, díky kterému nejen budou vypadat mnohem lépe, ale také se pořádně rozvoní. No řekněte sami, stále nevíte, jak s přebytky zeleniny naložit? Určitě vám článek přinesl aspoň několik tipů, které čekají na to, až je využijete. A třeba se díky těmto tipům nejen rozšíří vaše zásoby ve sklepě, ale také získáte skvělé ingredience pro vytváření vynikajících domácích pokrmů, na nichž si všichni skvěle pochutnají!

Pokud sledujete automobilový průmysl již delší dobu, jistě jste si všimli, že v něm dochází k mnoha změnám. A nejde jen o vzhled automobilů, ale také o jeho vnitřní výbavu. To platí zvláště při tak skokových změnách, jako je přechod na elektromobilitu.

 

V moderních automobilech, a to jak v tÄ›ch klasických, tak pÅ™edevším v elektrických, je motor podstatnÄ› tišší než kdykoliv dříve. U tÄ›ch nejlepších modelů jej v podstatÄ› ani neslyšíme, pokud jej nevyženeme do skuteÄnÄ› vysokých otáÄek.

 

 

To by se zdálo jako pozitivní – pÅ™eci jen, i zvukové zneÄiÅ¡tÄ›ní existuje, a není potÅ™eba k nÄ›mu zbyteÄnÄ› pÅ™ispívat. OvÅ¡em ukazuje se, že spolu s tím pÅ™ichází i nevýhody, o kterých je potÅ™eba vÄ›dÄ›t. Pravdou totiž je, že nás mohou v nÄ›kterých případech stát i život.

 

NejohroženÄ›jší skupinou jsou zde chodci. Ti byli dříve zvyklí, že je hluk motoru vždy vÄas upozornil na blížící se vozidlo, byÅ¥ bylo jeÅ¡tÄ› mimo dohled, například za zatáÄkou. VÄ›dÄ›li tak, kdy je bezpeÄné pÅ™ejít vozovku.

 

 

To s dneÅ¡ními super-tichými motory již neplatí. Je potÅ™eba se spolehnout pouze na zrak, což může být nÄ›kdy problém, zvláštÄ› pak za snížené viditelnosti, na nepÅ™ehledném úseku Äi u Å™idiÄů, kteří nedodržují povinnost svícení.

 

Jistě, lze namítnout, že chodci by měli přecházet pouze přes přechod, zvláště pak v obci. A to je jistě pravda, avšak je potřeba také dodat, že zdaleka ne všechny přechody jsou umístěny tak, aby umožňovaly dobrý výhled na obě strany.

 

Proto v podstatÄ› toto vylepÅ¡ení paradoxnÄ› snížilo bezpeÄnost na silnicích, zvláštÄ› pro starší lidi, kteří již nevidí tak dobÅ™e. A to je jistÄ› problém, který bude nutné zaÄít co nejdříve Å™eÅ¡it. AÄkoliv je totiž zatím na silnicích dostateÄnÄ› hlasitých aut valná vÄ›tÅ¡ina, v budoucnu jich bude rychle ubývat. A na to je nutné se pÅ™ipravit. Jakým způsobem to provést, je vÅ¡ak bohužel zatím ve hvÄ›zdách.

Už jako malá holka jsem si přála mít vlastní automobil. A pro mě bylo auto úplně jako něco velice důležitého, co budu využívat opravdu každý den, protože já bydlím na vesnici se svou rodinou. A bydlí tady dokonce i můj bratr i moje sestra, takže vždycky to vnímáme tak, že vlastně celá vesnice je jakoby naše rodina. A ono to tak je trošku doopravdy, protože tam dole na vesnici ještě bydlí moje teta se strýcem. Takže je logické, že jsem si také říkala, že do práce budu jezdit do našeho města, které je vzdálené sedm kilometrů.

Jenomže jak jinak bych to tam dostávala, kdybych neměla automobil? Ano, samozřejmě tady jezdí také autobusy, ale všichni víme, jak to v dnešní době s autobusy je. A tedy alespoň u nás a hlavně v naší vesnici, protože naše vesnice je taková zapadlá. Takže předpokládám, že kdo nemá z naší vesnice automobil, tak je opravdu nahraný. A kolikrát třeba k nám ani autobus nedojede, protože po cestě někam zapadne do závěje ze sněhu. Pak je to opravdu velice složité, když není sjízdná cesta.

Takže pokud se k nám chce nÄ›kdo dostat, tak snad by bylo asi nejlepší, kdyby letÄ›l helikoptérou. To by mÄ›l jistotu, že nikde nezapadne do snÄ›hové závÄ›je a věřte, že tÅ™eba v zimÄ› se to stává i Å¡estkrát a nebo sedmkrát za mÄ›síc, takže kolikrát se ani nedivím, když tÅ™eba za mnou pÅ™ijde nÄ›jaký obÄan vesnice naÅ¡tvaný, že kvůli tomu, že nemá automobil, že mu ujel autobus, tak ho vyhodili z práce. Je to opravdu smutné. Opravdu nechápu, proÄ si to takhle zařízené? Vemte si, kdyby tÅ™eba opravdu lidé z vesnice dojíždÄ›li do mÄ›sta, do práce a nemÄ›li by automobil a kolikrát by se stalo, že by nejel autobus? Bylo by to opravdu hrozné, protože si myslím, že by potom obÄané vesnice pÅ™iÅ¡li o práci. Tady jde vidÄ›t, že auto je opravdu nepostradatelné a že každá rodina by automobil mÄ›la mít.