Herečka, které dneska věnujeme tichou vzpomínku, se narodila 29. listopadu v roce 1945 ve Šternberku. Tím, že její rodiče byli nadšení ochotníci, stalo se malé Hance divadlo druhým domovem. Ráda zpívala, recitovala a tančila, a tak už ve čtrnácti letech si zahrála roli družičky ve známé Jiráskově Lucerně. Po absolvování místního gymnázia sice uvažovala o studiu medicíny. Ale nakonec se přece jenom rozhodla odejít do Prahy. Kde úspěšně zvládla DAMU. Na kterém už během studia začala vystupovat v divadle Za branou. Divadle, které ji později nabídlo stálé profesionální angažmá. 

V roce 1971 odešla do Vinohradského divadla, ve kterém byla obsazována do hlavních rolí v řadě významných světových představení. Ať už to byl Obchodník s deštěm, Cyrano z Bergeracu, Zločin a trest či Hamlet. Ve kterém si zahrála Gertudu, v rámci shakespearovských divadelních slavností na Pražském hradě. První filmovou roli si Hana Maciuchová zahrála v roce 1964 ve filmu Organ. Následovaly další a diváky si naprosto získala v hraném večerníčku ČT – Krkonošských pohádkách. Kde, v roli temperamentní Anči, nenechala nikoho na pochybách o svém velkém hereckém talentu.

Následovaly seriály Chalupáři, Žena za pultem, Dnes v jednom domě, Dynastie Nováků. Starší diváci si určitě vzpomenou na její roli žárlivé manželky jednoho z doktorů v Nemocnici na kraji města. Seriály tak tvořily základ pro její popularitu i v dalších letech. Četnické humoresky, Panoptikum města pražského, Dobrá čtvrť či Ulice. Spolupráce v dabingu Českého rozhlasu ji přinesla nejedno ocenění. A v roce 2023, u příležitosti jeho stého výročí v anketě Neviditelný herec století, s náskokem mezi herečkami zvítězila.  V letech 1994–2004 se Hana Maciuchová věnovala práci pedagoga na Státní konzervatoři v Praze. Její herecká práce byla ohodnocena v roce 2008 a 2009 cenou TýTý pro nejlepší herečku. A v roce 28. října 2010 jí byla u příležitosti státního svátku udělena Medaile Za zásluhy v oblasti kultury. Bohatý umělecký život byl ukončen po neúspěšném boji s nevyléčitelnou nemocí 26. ledna 20021. Čest její památce.     

Libuše Šafránková se narodila 7. června 1953 v Brně. Dětství prožila ve Šlapanicích, odkud pocházeli její prarodiče. Její otec ji odmala vedl k hudbě. Kterou učil na místní škole a zároveň byl kapelníkem místní dechovky a i v kostele hrál na varhany. Matka Libuše učila na průmyslové škole. Už od dětství hrála malá Libuška v ochotnickém divadle a vyhrávala mnohé recitační soutěže. Její nesporný talent ji přivedl ke studiu Státní konzervatoře, dramatického oddělení. A už od druhého ročníku hostovala ve Státním divadle. Ve kterém byla od roku 1970 v angažmá. První velká role na sebe nedala dlouho čekat. Na prknech Mahenova divadla to byla Julie ve známé Shakespearově dramatu.

Po přestěhování do Prahy působila tato mimořádná žena v Divadle Za branou a po jeho uzavření přešla do Činoherního klubu. V roce 1976 si vzala za muže herce Josefa Abrháma a rok nato se jim narodil syn Josef. V letech 1992 – 1994 se stala členkou Národního divadla, odkud se po dvou sezónách vrátila do Činoherního klubu. Ve kterém  odehrála desítky rolí. Ať už Olinku ve Zlatém kočáře a Nasťu ve Vlkovi Leonida Leonova, Soňu v Čechovově Strýčku Váňovi, Ninu v Rackovi, Kateřinu v Ostrovského Bouři či v roli dohazovačky Tekly v Gogolově Ženitbě. Mezi její nejoblíbenější postavy patřila Jenny – v Žebrácké opeře Václava Havla.

Spočítat filmové a televizní role Libuše Šafránkové není snadné. Má jich tato umělkyně na svém kontě okolo dvou stovek. A vesměs úspěšných. Už v pohádce Tři oříšky pro Popelku si podmanila srdce všech diváků. Za tuto roli byla oceněna cenou Zlatý dudek. Stejně tak coby Barunka v Babičce Boženy Němcové. A na film Kolja a Báječná léta pod psa rovněž dodnes lidé vzpomínají. I za tyto obdržela ocenění – Českého lva. V roce 2000 se umístila na druhém místě v anketě o nejlepší českou herečku 20. století a v roce 2003 vyhrála diváckou anketu Týtý. Hvězdou mého srdce se stala v roce 2008. A v roce 2015 obdržela medaili Za zásluhy. Zemřela 9. června 2021.